– Podle internetových stránek ČD neexistuje, či spíše není znám žádný oficiální výnos či zákon, kterým by se tak stalo. Obecně se má ale za to, že ČSD vznikly přesně v den vzniku Československa. Současně převzaly téměř celou síť c. k. Státních drah a Maďarských státních drah.
– Mimo nově vzniklou společnost tehdy zůstaly samostatně pouze velké soukromé železniční společnosti – Košickobohumínská dráha (do roku 1945), Ústeckoteplická dráha a Buštěhradská dráha (v roce 1923 byly obě zestátněny). V roce 1925 pak vyšel zákon, kterým se zestátnilo a začlenilo do sítě ČSD celkem 48 místních drah.
– Začátkem 20. let minulého století představovala železniční doprava jediný moderní dostupný dopravní prostředek. Síť autobusů v té době neexistovala, v provozu bylo jen několik málo začínajících spojů. Vlastní automobil byl luxusem i pro řadu zámožných osob. Společnost ČSD získala na kolejích monopol, který trval přes 70 let.
– Železniční síť bylo v prvních letech nutné uzpůsobit novým požadavkům a dobudovat spojení se Slovenskem. K pilotním projektům patřila modernizace a zdvoukolejnění trati Praha – Brno, což se ale částečně podařilo až po druhé světové válce. Válečný konflikt znamenal pro železnici značné škody, i co se týkalo vozového parku.
– V roce 1960 postihlo tuzemskou železnici nejhorší neštěstí v historii. U obce Stéblová se 14. listopadu na jednokolejné trati mezi Hradcem Králové a Pardubicemi střetl osobní vlak tažený parní lokomotivou s motorákem. Následky čelní srážky byly děsivé, počet obětí dosáhl čísla 118 a více než stovka lidí byla odvezena do nemocnice.
– Po rozdělení republiky v roce 1993 vznikly jako nástupnické organizace po ČSD národní železnice – České dráhy a Železnice Slovenské republiky. Velká část vozového parku byla zastaralá, podniky hledaly cesty jak jej omladit. Z finančních důvodů se šlo zejména cestou dílčích oprav, řada tratí a spojů také bojovala o přežití.
– Po diskusích zda budovat zcela nové tratě nebo modernizovat stávající začalo Česko v roce 1993 s budováním takzvaných tranzitních koridorů. Klíčový byl též vstup země do EU, aplikace evropské legislativy, restrukturalizace a otevírání dopravního trhu.
– K 1. lednu 2003 vznikla na základě zákona 77/2002 Sb. akciová společnost ČD jako jeden z nástupnických subjektů původní státní organizace. Vznikla též Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), která je vlastníkem a provozovatelem železnic a spravuje infrastrukturu.
– Od roku 2007 existuje samostatná dceřiná firma drah – ČD Cargo, jakožto největší nákladní dopravce. Do Skupiny ČD dále patří například Výzkumný ústav železniční, ČD Reality, společnost DPOV (opravy a modernizace železničních vozidel) nebo ČD-Telematika (služby v oblasti telekomunikací a informatiky).
– Cestujících ve vlacích státního dopravce již několik let přibývá. Loni ČD přepravily téměř 175 milionů cestujících. Osobní doprava podniku díky tomu po mnoha letech zaznamenala zisk. Firma denně vypravuje v průměru 7016 vlaků, které ujedou kolem 340.000 km za den.
– ČD loni dosáhly zisku 984 milionů korun, meziročně o 102 miliony korun vyššího. Vedle osobní dopravy se na něm významně podílel také růst tržeb z nákladní dopravy a sílící kurz koruny. Tržby skupiny se zvýšily o 682 milionů korun na 33,9 miliardy korun. Firma též pokračovala ve snižování dluhu, který je nyní 27,2 miliardy korun.
– Od roku 2003 řídí ČD osmý generální ředitel, od letošního září je šéfem firmy a předsedou představenstva Miroslav Kupec (59). Jediným akcionářem ČD je stát. Skupina zaměstnává zhruba 23.400 lidí.
– V průběhu stoleté existence ČD postupně zužovaly svůj vozový park. Zatímco v roce 1919 měly tehdejší ČSD více než 3400 lokomotiv a téměř 6350 vagonů, v současnosti má společnost 2000 lokomotiv a asi 2100 osobních vozů. V posledních letech se ČD soustředí spíše na postupnou obnovu a modernizaci vozového parku.
– ČD jsou členem Mezinárodní železniční unie UIC, Organizace pro spolupráci železnic (OSŽD) nebo Společenství evropských železnic a infrastrukturních podniků (CER).
Zdroj: ČTK
dopravacz
Žádné komentáře:
Okomentovat